Od stavby ocelových konstrukcí ke stavbě kódu: Z montéra programátorem

Před pár lety jsem dělal jedno z nejtěžších rozhodnutí v životě – měnil jsem od základů směr své kariéry. Čekal mě přechod z manuální práce ve stavebnictví do světa IT vývoje. A to ve věku, kdy jsem se nepovažoval za mladíka – většina mých seniornějších kolegů je o generaci mladší, nemluvě o tom, že obor studovali už na škole.

Jakým výzvám jsem na začátku čelil? Co bych zpětně možná udělal jinak? Z čeho jsem měl největší obavy? Bylo to dobré rozhodnutí? Doufám, že můj příběh inspiruje a možná i uklidní ostatní, kteří se na podobnou změnu teprve chystají.

Proč si dělat život složitější?

Při své původní práci jsem hodně cestoval do zahraničí. To zní dobře, co?

Většina lidí vidí cestování jako velkou devizu jakékoliv práce. Jenže když jsme  se s manželkou rozhodli mít dítě, logicky jsme přemýšleli o tom, že nebude ideální sledovat přes webovou kameru, jak roste. I přes to, že jsem měl v oblasti stavby skladových systémů rozsáhlé zkušenosti a dosáhl jsem zajímavých manažerských úspěchů, práce v oboru v tuzemsku moc nebylo. Nabídky ze zahraničí byly, ale s rodinou jsme chtěli zůstat v Česku. Zkusit štěstí na jiném písečku se nabízelo.

Volba padla na programování. Pro někoho je tam na začátku vidina lepšího výdělku, pro mě to byl především zájem – Apple. Byl jsem vždycky velkým příznivcem značky, sledoval jsem každý keynote. Tak jsem začal experimentovat s tenkrát relativně novým jazykem Swift.

„Pro někoho je v IT lákavá vidina lepšího výdělku, pro mě to byl především zájem - Apple.“

Zamlouvalo se mi, jak Apple intenzivně propaguje výuku programování v tomto jazyce například prostřednictvím Playgrounds appky, kde se děti učí programovací logiku pomocí navigování postavičky bludištěm sadou příkazů nebo knih jako "Intro to App Development with Swift". Apple sliboval, že se každý může naučit programovat. To mě hodně motivovalo.

Opravdu každý? Opravdu i já? Na střední škole jsem to nenáviděl. Naše učitelka měla totiž takový přístup, že se snažila všem dokázat, jak je programování složité a že je jen pro vyvolené. Přitom vyslovovala boolean jako “buleán”.

Vlastní pokusný králík

Učil jsem se díky veřejně dostupných zdrojů a publikací, ale pořád jsem měl pocit, že mi chybí nějaký ucelený pohled. Měl jsem střípky skládanky a nevěděl, jak je dát dohromady. Myslím, že nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat, bylo vytvořit si vlastní projekt. Zpětně bych to udělal ještě mnohem dřív.

Moje aplikace se jmenuje chytrak.eu a není to nic extra složitého. Ale nejde o to vymýšlet harakiri, právě naopak. Chtěl jsem dělat něco, co mělo reálnou šanci na dokončení. Šlo mi o to mít reálné hřiště, na kterém si můžu zkoušet věci, které se učím v teorii, a zároveň narazit na problémy, které mě naučí samostatně hledat řešení.

„Zpětně bych si vlastní projekt rozjel mnohem dřív, než ve chvíli, kdy jsem měl pocit, že už něco málo umím.“

Při tvorbě vlastní aplikace jsem si prošel celou fází vývoje a pochopil jsem význam nástrojů, které jsem v online kurzech často ani nenašel. Naučil jsem se třeba využití návrhových vzorů, verzování kódu, principy psaní čistého a udržitelného kódu, a k čemu je dobré držet se nějaké architektury. A hlavně nejenom vědět, že to existuje, ale také prakticky rozumět tomu proč.

Moje aplikace chytrak.eu má aktuálně desítky tisíc stažení a dokonce představuje i příjemný bonus k platu. Mít vlastní projekt je obrovský bonus při hledání práce.

Profesionalizace

Právě díky tomu, že jsem měl i to málo zkušeností s tvorbou vlastní appky, mi pomohlo dostat se do Megu na pozici trainee. I když mi chyběly některé základní znalosti, jako například práce s terminálem, příležitost jsem díky zvládnutému tasku, který jsem dostal na půldenním bootcampu, dostal.

Přiznávám, že začátky pro mě byly hodně těžké. Kolegové byli hodně vytížení a byl znát tlak na mé co nejrychlejší osamostatnění. Dost často jsem o sobě pochyboval. Věděl jsem, že musím přestat přemýšlet nad tím, co všechno neumím. Přestat se porovnávat s ostatními. Začal jsem si dávat malé cíle – nemyslel jsem na to, co bude zítra, ale co potřebuji udělat teď.

„Dost často jsem o sobě pochyboval. Věděl jsem, že musím přestat přemýšlet nad tím, co všechno neumím.“

Navíc jsem neměl kam se vrátit, protože jsem předchozí pracovní vazby přetrhal. Jedinou cestou byla cesta vpřed. Mít ale jen jednu cestu, bez alternativy, fungovalo jako velká motivace k posouvání se dál.

Co bych udělal jinak?

Tady je můj checklist věcí, na co bych z dnešního pohledu kladl důraz.

• Určitě bych neměnil v oblasti, kam jsem se vydal – iOS vývoj, protože tam cítím reálný zájem.
• Vlastní projekt bych tvořil mnohem dřív (od samotného začátku studování teorie).
• Znovu bych se snažil vlastní projekt vydat a nedělat ho jen do šuplíku.
• Hledal bych od začátku mnohem víc kontakty v IT a ptal se jich, jak to ve firmách chodí procesně, jaké tooly používají, jak fungují v týmu (zapojil se do profesních skupin, našel si mentora, chodil na meetupy, abych se otrkal).
• Neučil bych se věci nazpamět, praxe vás důležité věci naučí a tím si je zapamatujete.
• Někdy je lepší se smířit s tím, že ne všemu rozumím hned. Je někdy efektivnější nechat to chvíli plavat. Ono to časem doklapne v jiném kontextu.
• Hned na začátku bych se v nové práci mnohem víc ptal na to, jak firma funguje (jak pracujeme s budgetem, po jaké době si mám říct o pomoc, když nevím, jak danou věc cracknout, kam zapadá moje vykazování hodin…).
• Znovu bych šel do agenturního prostředí - sice je to někdy tlak, ale ty zkušenosti z různých typů projektů jsou k nezaplacení (a když jsou fajn lidi, jako jsou u nás, tak to skvěle vyvažují).

Zpětně hodnotím, že i když byl můj přechod náročný, rozhodně se vyplatil. Práce za počítačem mi přinesla více svobody – mohu teoreticky pracovat odkudkoliv a svůj pracovní čas si plánovat podle sebe. Teda alespoň u nás v Megu to tak chodí. Díky tomu mám více času na rodinu, což je pro mě hodně důležité. Stejně tak neustále trénuji svůj mozek, protože není nic horšího než nechat ho zakrnět. A to se v práci developera nikdy nestane.